Dne 6. března 1946 byla v Praze založena Masarykova společnost, kladoucí si za úkol šířit a zpřítomňovat ideový odkaz T. G. Masaryka. U jejího zrodu stáli čelní představitelé dobového vědeckého a kulturního života, někteří Masarykovi spolupracovníci a znalci jeho díla, mj. literární historik prof. Dr. J. B. Čapek, sociolog a statistik dr. František Fajfr, evangelický teolog prof. Dr. J. L. Hromádka, filosofové prof. Dr. J. B. Kozák, prof. Dr. Josef Král, doc. Dr. Jan Patočka a dr. Josef Navrátil, vyslanec Prokop Maxa, Masarykův knihovník a posléze ředitel Ústavu T. G. Masaryka dr. Oskar Odstrčil, ředitel nakladatelství Čin Ing. Bohumil Přikryl, Masarykův osobní tajemník dr. Antonín Schenk, filosof a novinář dr. Zdeněk Smetáček a historik dr. Jaroslav Werstadt.
Ustavující valné shromáždění Společnosti se konalo v zasedací síni někdejšího českého sněmu a poté československého senátu na Malé Straně a jeho slavnostní část byla přenášena rozhlasem. Účastnili se jej předseda parlamentu Josef David, předseda vlády Zdeněk Fierlinger, předseda Slovenské národní rady dr. Josef Lettrich, kancléř presidenta republiky vyslanec Jaromír Smutný, pražský primátor dr. Petr Zenkl, náčelník hlavního štábu Československé armády gen. Bohumil Boček, zástupci vysokých škol, vědeckých institucí a politických stran. Většina z nich pronesla krátký pozdravný projev a kancléř Smutný přečetl poselství presidenta republiky dr. Edvarda Beneše, připomínající stálou aktuálnost masarykovských ideálů a snažící se formulovat poslání Masarykovy společnosti i metodu studia Masarykova díla. Valné shromáždění poté jednomyslně schválilo stanovy Společnosti, zvolilo jejím předsedou prof. Dr. J. L. Hromádku a čestným členem dr. Edvarda Beneše. Podle přijatých stanov bylo poslání Masarykovy společnosti vymezeno třemi základními body:
- účastnit se na poznávání Masarykova díla a života, studovat otázky filosofické, společenských věd a kulturní vůbec, na jejichž řešení Masaryk sám pracoval, nebo které české a slovenské společnosti zanechal jako svůj odkaz k dalšímu zamyšlení;
- rozšiřovat znalost Masarykova učení a díla;
- propagovat v praktickém životě zásady Masarykova humanitního programu ve vzájemném vztahu občanském
Masarykově společnosti však nebylo souzeno dlouhé trvání. V politických poměrech, nastolených únorovým převratem roku 1948, se brzy stala nežádoucí a začátkem padesátých let ukončila svoji činnost. Obnovila ji – ovšem v pololegálním postavení – až v roce 1988, kdy rezonovala tehdejší oživení zájmu o osobnost a ideové dědictví T. G. Masaryka a jako jedna z opozičních občanských iniciativ se zapojila do závěrečné fáze zápasu s komunistickým režimem.
Po listopadu 1989 plně legalizovala svoji činnost a vrátila se ke svému původnímu poslání, přičemž rozvinula úzkou spolupráci s obnoveným Ústavem T. G. Masaryka. Podstatně rozšířila svou členskou základnu a vedle brněnské pobočky, jež vznikla současně s obnovením Společnosti, zřídila postupně další odbočky v Rožnově pod Radhoštěm, Hradci Králové, Lánech, Olomouci, Pardubicích a Prostějově. Získala si autoritu především v kruzích české inteligence a jako jedna z předních demokratických organizací civilně reaguje na soudobé ideové proudění a zásadní problémy politického vývoje České republiky.
Převzato z časopisu Odkaz, č. 4, r. 1996
V čele společnosti se po obnově její činnosti roku 1989 vystřídali předsedové a předsedkyně: Karel Kučera (1989–90), Ivan Mucha (1990–91), Jana Seifertová (1991–92 úřadující místopředsedkyně, 1992–2009 předsedkyně, poté čestná předsedkyně), Eva Broklová (2009 – 2020),úřadující místopředseda František Povolný (2020 – 2021) a od 17. 6. 2021 Josef Tomeš.
K dalším významným představitelům společnosti patřili a patří Anna a Herberta Masarykovy, Jaroslav Mezník, Milan Machovec, Milan Jelínek, Vladimír Tvrz, Vladimír Šalda, Jiří Doležal, Jaroslav Opat, Jan Šimsa, Jiří Franěk, Koloman Gajan, Robert Kvaček, Marie Stupková, Jaroslav Pospíšil, Jiří Kotyk, František Povolný.