Po dlouhých čtyřech letech se T. G. Masaryk 20. prosince 1918 již jako prezident vrátil do osvobozené Československé republiky . 21. prosince 1918 byl slavnostně uvítán v Praze. Tomáš Garrigue Masaryk se stal prezidentem ve svých šedesáti osmi letech a záhy se aktivně zapojil do státní politiky.
Hned zpočátku trval na rozšíření prezidentských pravomocí, aby tak nezůstal pouhou figurkou v rukou nezkušených ministrů. Hlavním Masarykovým cílem bylo vytvořit fungující demokratický stát. K tomu bylo potřeba obklopit se schopnými politiky. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřil Edvard Beneš, v novém státě ministr zahraničí; Přemysl Šámal, jehož zásluhou byla zformována prezidentská kancelář, a agrární politik Antonín Švehla.
Práce v mladé republice nebyla jednoduchá a Masaryk pro ni spotřeboval mnoho své energie. Zdraví nalomené za první světové války si vybralo svou daň v roce 1921, kdy Masaryk onemocněl trombózou. Nemoc se mu naštěstí podařilo překonat. Bohužel o dva roky později ho zasáhla jiná tragická událost – smrt milované ženy Charlotty.
Přes všechny tyto události zůstával prezident Masaryk bravurním politikem. Československá republika se už za pět let od svého vzniku stala prosperujícím demokratickým státem se silnou měnou a fungujícím hospodářstvím. T. G. Masaryk si také získal renomé u mnoha zahraničních států a Československo bylo díky němu vnímáno jako „nejspořádanější stát ve střední Evropě“.
Sám T. G. Masaryk pak o sobě jako o prezidentovi mluvil takto: „Mám-li říci, v čem můj život vyvrcholil, tedy ne v tom, že jsem se stal prezidentem a že mohu nést tuto stejně velkou čest jako těžkou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlubší: že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več jsem věřil a co jsem miloval jako chudý študent, jako reformní učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik; že, stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily před tím.“ V roce 1930 přijalo Národní shromáždění zákon znějící: T. G. Masaryk zasloužil se o stát.