Dne 28. července 1914 byl v bosenském Sarajevu spáchán atentát na následníka rakousko – uherského trůnu Ferdinanda d´Este. Tragická událost se stala záminkou k rozpoutání první světové války. Ve válce došlo ke střetu dvou sil, z nichž jednu představovaly státy Dohody (Rusko, Francie, Velká Británie, USA a další) a druhou Ústřední mocnosti (Německo, Rakousko – Uhersko, Turecko, Bulharsko).

T. G. Masaryk se na počátku války zabýval otázkou budoucí existence mnohonárodnostního rakousko – uherského státu. Zkušenosti z působení v politice i konzultace s významnými politiky a zahraničními osobnostmi ho nakonec utvrdili v rozhodnutí, že je potřeba „světovou revoluci“, jak válečný konflikt nazýval, využít a pracovat pro rozbití habsburské říše.

18. prosince 1914 odjel T. G. Masaryk ještě s dcerou Olgou do Itálie, aby zde kontaktoval důležité osoby, s kterými mohl konzultovat válečnou situaci. Původně předpokládal, že se zpět do Prahy vrátí už za čtyři měsíce, jeho cesta se ale prodloužila na čtyři roky. Z Itálie odjel T. G. Masaryk do Ženevy. Zde 6. července 1915 při pětistých oslavách upálení Mistra Jana Husa poprvé otevřeně vyhlásil boj proti habsburské říši ve svém památném projevu, kde mimo jiné uvedl: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Tomáš Garrigue Masaryk se tak postavil do čela zahraničního odboje. Jeho nejvýznamnějšími spolupracovníky se mu zde stali Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik .

Počátkem září 1915 přesídlil T. G. Masaryk do Francie, kde byl exilovými a krajanskými organizacemi založen „Comité d’action tchèque à l’étranger“ (Český komitét zahraniční), který se později přejmenoval na „Česko – slovenskou národní radu“. T. G. Masaryk byl zvolen jejím předsedou.

V roce 1915 se Tomáš Garrigue Masaryk přestěhoval do Londýna, kde také získal místo profesora pro slovanská studia na King´s College. Díky svým přednáškám, článkům, veřejným vystoupením a kontaktům s významnými politiky se mu podařilo v Británii získat důležité postavení.

Dařilo se mu kontaktovat české a slovenské krajany žijící v zahraničí, organizovat zpravodajskou agendu i získávat důležité informace o situaci v Rakousku – Uhersku. Pro svou činnost využíval T. G. Masaryk po celou dobu světové války také tisk a žurnalistiku. Důležité bylo zároveň spojení s domácím odbojem, který v té době v Čechách zastupovali především členové tajné organizace tzv. Maffie Přemysl Šámal, Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner, Antonín Hajn a další.

Důležitou roli ve formování samostatného československého státu sehrály československé legie. V dohodových státech především v Rusku a ve Francii se už krátce po vyhlášení války začaly formovat jednotky z českých a slovenských krajanů, kteří požadovali zařazení do spojeneckých armád..Ve Francii tak v srpnu 1914 vznikla rota Nazdar, v Rusku v září 1914 Česká družina. Jak postupně rostl počet českých a slovenských zajatců, kteří často ve velkém počtu dobrovolně dezertovali na stranu Dohody, vznikala také myšlenka vytvořit z těchto zajatců samostatnou československou armádu. K tomu bylo ale zapotřebí povolení dohodových států.

Nejpočetnější základna československého vojska vznikala v Rusku. T. G. Masaryk sem přijel v roce 1917 s myšlenkou zmobilizovat československé zajatce a vytvořit z nich samostatnou vojenskou jednotku, která by mohla podpořit francouzské vojsko na západní frontě . Jeho pobyt v Rusku ale znamenal dlouhý zápas s ruskými úřady o povolení možnosti náboru v zajateckých táborech. Ruská prozatímní vláda povolila volný nábor zajatců do československých jednotek především díky úspěšnému vystoupení československé brigády v bitvě u Zborova 2. července 1917.
Rozsáhlým náborem československých dobrovolníků v zajateckých táborech bylo do konce roku 1917 shromážděno asi 30 000 mužů. Rozkazem ze dne 9. října roku 1917 byl zřízen Československý armádní sbor.

Bohužel Masarykovy snahy o přesun československého vojska do Francie nakonec přerušila listopadová revoluce v Rusku a odřízla cestu ruským legionářům na západ. Jedinou možností byla cesta na východ přes Vladivostok. Tou cestou se T. G. Masaryk vydal z Moskvy 7. března 1918, aby připravil transport legionářů přes několik kontinentů.

Přes 40 000 dobře ozbrojených československých vojáků pak odjíždělo v 60 vlacích ve směru Kursk a Penza a dále přes Vladivostok do Francie. Docházelo však ke srážkám se sovětskými orgány, které vyústily dne 25. května roku 1918 v protisovětské povstání. Heslem tohoto povstání bylo: „Vlastní silou do Vladivostoku.“ Vojensky dokonale připravené povstání umožnilo legiím v krátké době obsadit celou sibiřskou magistrálu. Přeprava byla zahájena v červnu roku 1918 a postupně ukončena v době od prosince roku 1919 do září roku 1920.

29. dubna 1918 připlul T. G. Masaryk do Ameriky, kde získal na svou stranu velký počet zde žijících slovenských a českých krajanů. Po zdlouhavých jednáních a také důležitém setkání s americkým prezidentem W. Wilsonem se nakonec podařilo prosadit samostatnost československého státu.

14. listopadu 1918 byl Tomáš Garrigue Masaryk ve své vlasti zvolen prezidentem republiky.