Při studiu na univerzitě v Lipsku v letech 1876 až 1877 bydlel Tomáš Masaryk v penzionátu rodiny Göringových . Zde často Masaryk slýchal o americké rodině Garriguových a jejich dceři Charlottě, která v Lipsku před lety navštěvovala konzervatoř. Už z vyprávění mu tato žena velmi imponovala, a proto ho potěšilo, když se dozvěděl, že Charlotta přijede za Göringovými na návštěvu. Stalo se to 13. června 1877.
Už od prvního setkání Charlotta Tomáše Masaryka velmi zaujala. Doprovázel ji s ostatními dámami Göringovými do divadla a na výlety. Společně pak trávili mnoho času debatováním a především četbou Millova spisu „Poddanství žen“ a Buckleových „Dějin civilizace v Anglii“. Masaryk obdivoval Charlottinu vzdělanost, vážnost, zájem o dění kolem sebe a umění prosadit si svůj názor a stále více v něm dozrávalo rozhodnutí požádat Charlottu o ruku . Odvážil se toho až po následující epizodě.
24. července 1877 se vydal Masaryk s Göringovými a Charlottou na výlet v loďce po řece. Při vystupování ujela paní Göringové noha, spadla do vody a začala se topit. Masaryk pro ni okamžitě skočil, ale paní Göringová byla velmi robustní postavy a dostat ji z vody nebylo jednoduché. Masaryk tento zážitek popsal v jednom svém dopise: „okamžik již byli jsme pod vodou oba jako ztraceni, a tehdy rozloučil jsem se se světem – jako střela projely mne vzpomínky na všecko, na drahé osoby – neočekávanou silou jsem se k žití vymanul z objetí chladné paní vodní..“ Následkem vyčerpání a prochladnutí zůstal pak Tomáš Masaryk upoután několik dnů na lůžku. Přitom napsal vášnivý dopis Charlottě, kde se vyznal ze své lásky a nabídl jí sňatek.